Novinky a tisk

Sid Vicious by nikdy neuvěřil, kolik stály jeho staré šaty a že padělatelé by pro jejich napodobení udělali cokoli.
Nedávno londýnský historik popkultury Paul Gorman, autor knihy Život a doba Malcolma McLarena: Biografie, a dražitel rockové módy Paul Gorman získali k ocenění kus patřící Marr. Shirt od značky Seditionaries Malcolma McLarena a Vivienne Westwoodové z roku 1977.
Je vyroben z mušelínu a na obalech singlu Sex Pistols „Anarchy in the UK“ se nachází okamžitě rozpoznatelná grafika od umělce Jamieho Reida.
Pokud je to pravda, v aukci to vynese pěknou cenu. V květnu se na aukci Bonhams prodala padáková košile pana McLarena a paní Westwoodové z roku 1977 za 6 660 dolarů spolu se vzácným černobílým mohérovým svetrem vyšívaným lebkou a zkříženými hnáty a textem písně „No Future“ od „Sex Pistols“ za 8 896 dolarů.
Pan Gorman však nebyl přesvědčen, že košile, kterou hodnotil, odpovídá tomu, co majitel tvrdil.
„Slovo muslim je na některých místech zastaralé,“ řekl pan Gorman. „Ale jinde byla látka stále příliš čerstvá. Inkoust nebyl kvality 70. let a neprosákl do látky.“ Na otázku ohledně původu prodejce stáhl kus z aukční síně a uvedl, že byl poté prodán soukromě. „V muzejní sbírce je pouze jedna podobná košile,“ řekl Gorman, „a myslím, že i to je sporné.“
Vítejte v podivném a lukrativním světě falešného punku. Během posledních 30 let se Sid Vicious a jeho kolegové z Anarchy, kteří předstírali ručně vyráběné oděvy s originálními návrhy zahrnujícími S&M a špinavou grafiku, inovativní střihy a pásky, vojenské přebytky, tvíd a latex, věnují ručně vyráběným oděvům s originálními designy, tvídem a latexem. Co se proslavilo v éře ideologie, se stalo rostoucím odvětvím.
„Každý měsíc dostávám několik e-mailů s dotazem, jestli je něco pravé,“ řekl Steven Philip, módní archivář, sběratel a konzultant. „Nebudu se do toho plést. Lidé kupují zlato bláznů. Vždycky se najde 500 padělků na jedno pravé.“
Před půl stoletím otevírají pan McLaren a paní Westwoodová svůj butik protikulturní módy Let It Rock na adrese 430 King's Road v Londýně. Tento obchod, dnes známý jako Worlds End, je rodištěm pouliční módy. Jeho majiteli jsou návrháři, kteří definovali punkovou scénu.
Během následujících 10 let se obchod transformoval na Sex and Seditiaries a zavedl vzhled a zvuk, které měly dalekosáhlé účinky, a proto byly sběratelské. „Jednotlivé kusy jsou kvůli řadě faktorů velmi vzácné,“ říká Alexander Fury, autor knihy „Vivienne Westwood Catwalk“. „Jejich výrobní lhůty jsou krátké, oblečení je drahé a lidé je mají tendenci kupovat a nosit, dokud se nerozpadnou.“
Umělecký ředitel Diora a Fendi, Kim Jones, má spoustu originálních děl a věří, že „Westwood a McLaren vytvořili plán pro moderní oblečení. Byli vizionáři,“ říká.
Mnoho muzeí také sbírá tyto věci. Michael Costiff, prominent, interiérový designér a kurátor Světového archivu pro Dover Street Market Stores, byl jedním z prvních klientů pana McLarena a paní Westwoodové. 178 oděvů, které sestavil se svou ženou Gerlinde, je nyní ve sbírce Victoria and Albert Museum, které v roce 2002 zakoupilo Costiffovu sbírku za 42 500 liber z Národního fondu uměleckých sbírek.
Hodnota historických vozů McLaren a Westwood z nich dělá cíl módních pirátů. Na té nejzřejmější úrovni jsou repliky dostupné online a prodávají se přímo a levně, bez podvodu – jen se známou grafikou na jednoduchém tričku.
„Toto dílo pochází z uměleckého prostředí,“ řekl Paul Stolper, londýnský galerista, jehož rozsáhlá sbírka originálních punkových děl se nyní nachází v Metropolitním muzeu umění. „Jeden nebo dva obrazy z určitého období, jako například Che Guevara nebo Marilyn, se nakonec přenášejí naší kulturou. Sex Pistols definují éru, takže obrazy se neustále reprodukují.“
Pak jsou tu zjevnější padělky, jako levné tričko Fruit of the Loom s ukřižovaným Mickey Mousem nebo bondage kraťasy „SEX original“ od A Store Robot v Tokiu za 190 dolarů, které lze snadno rozpoznat jako neoriginální kvůli nové látce a skutečnosti, že tento styl se v 70. letech nikdy doopravdy nevyráběl. Japonský trh je zaplaven padělky.
Pan Gorman loni našel na eBayi ve Velké Británii oděv s názvem „Vintage Seditionaries Vivienne Westwood 'Charlie Brown' White T-Shirt“, který si jako případovou studii koupil za 100 liber (asi 139 dolarů).
„Je to zajímavý příklad padělání,“ řekl. „Nikdy neexistovalo. Ale přidání sloganu ‚Zničení‘ a nápor pokusů o použití oblíbené kreslené postavičky ztvárněné kontrakulturním způsobem vedly přístup McLarenu a Westwoodu. Používám profesionální tiskárnu. Tiskárna potvrdila, že inkousty jsou moderní, stejně jako prošívání trička.“
Vdova po panu McLarenovi, Young Kim, v průběhu let tvrdě pracovala na zachování jeho odkazu a odkazu. „V roce 2013 jsem šla do Metropolitního muzea prohlédnout si jejich sbírku,“ řekla paní Kingová. „Byla jsem šokována, když jsem zjistila, že většina z nich byly falešné. Původní oblečení bylo malé. Malcolm je ušil tak, aby seděly jemu a Vivienne. Spousta oblečení v Met bylo obrovské a sedělo dnešním prepunkerům.“
Jsou tam i další známky. „Mají pár tvídových a kožených kalhot, které jsou vzácné a autentické,“ řekla paní Kingová. „Náhodou mají i druhý pár, který je falešný. Prošívání je nahoře v pase, ne uvnitř, jako by to bylo na dobře vyrobeném oděvu. A D-kroužek je tak nový.“
Dílo na výstavě „Punk: Od chaosu k haute couture“ v Met v roce 2013 přitáhlo pozornost poté, co paní Kingová a pan Gorman veřejně komentovali údajné padělky a mnoho nesrovnalostí výstavy.
Existují však otázky ohledně děl, která se do muzea dostala před osmi lety. Mezi příklady patří oblek s vázanými předměty, který se prominentně objevil na výstavě „Anglomania“ v roce 2006 a je připisován londýnskému obchodníkovi se starožitnostmi Simonu Eastonovi, dále půjčovna historických předmětů Westwood and McLaren, Punk Pistol Collection, která poskytovala stylisty a filmaře, a také dílo, které v roce 2003 založil Iráčan pan Stone a jeho obchodní partner Gerald Bowey, aby muzeum založili online. V určitém okamžiku muzeum přestalo obleky uvádět ve své sbírce.
„V roce 2015 byly dva kusy od McLaren-Westwood v naší sbírce označeny za padělky,“ řekl Andrew Bolton, hlavní kurátor Metropolitního institutu kostýmů. „Díla byla následně vrácena. Náš výzkum v této oblasti stále pokračuje.“
Pan Gorman poslal panu Boltonovi několik e-mailů, v nichž uvedl, že i další díla ze série mají problémy, ale podle Gormana mu pan Bolton již neodpověděl. Mluvčí Kostýmního institutu uvedla, že díla byla vícekrát zkontrolována odborníky. Pan Bolton odmítl k tomuto článku poskytnout jakýkoli další komentář.
Pan Easton, který se k tomuto článku nechtěl vyjádřit, e-mailem uvedl, že pan Bowie mluvil za něj, ale jeho jméno je v této falešné punkové legendě nesmazatelné. V průběhu let je jeho web PunkPistol.com, který byl archivován v roce 2008, mnohými považován za spolehlivý archivní zdroj originálních návrhů McLarenu a Westwoodu.
Pan Bowie však uvedl, že navzdory veškerému úsilí o ověření věrohodnosti kolekce „to brzdil chaotický způsob, jakým bylo oblečení původně koncipováno, vyrobeno a následně reprodukováno. Dnes, i přes záznamy v aukčních katalogech, účtenky a v některých případech i certifikaci od Westwoodu, jsou tyto oděvy stále kontroverzní.“
Dne 9. září 2008 byl pan McLaren poprvé informován o rozsahu podvodu, který se ho dotýkal a paní Westwoodové, a to prostřednictvím anonymního e-mailu, který mu pro tento článek přeposlal pan Gorman a který ověřila paní Kimová.
“Cheaters wake up to fakes!” reads the subject line, and the sender is only identified as “Minnie Minx” from deadsexpistol@googlemail.com.A number of people from the London fashion industry have been accused of conspiracy in the email, which also refers to a 2008 court case involving Scotland Yard.
„Na základě hlášení provedla policie razie v domech v Croydonu a Eastbourne, kde našla role s nálepkami s agitačními štítky,“ uvádí se v e-mailu. „Ale kdo jsou tito noví vtipálci? Vítejte, pan Grant Howard a pan Lee Parker.“
Grant Champkins-Howard, nyní DJ pod pseudonymem Grant Dale, a Lee Parker, instalatér, byli v červnu 2010 souzeni u Korunního soudu v Kingstonu, uvedla soudkyně Susan Matthewsová. Jsou to „staromódní lháři“. Jejich majetek byl v roce 2008 skutečně prohledán Metropolitní jednotkou pro boj s podvody v oblasti umění a starožitností a zabavil zásilku údajně falešného oblečení McLaren a Westwood a souvisejících materiálů, stejně jako 120 padělaných Banksyho tisků.
Oba byli později shledáni vinnými z padělání Banksyho díla. Pan McLaren, jediný tvůrce původních oděvů Sex and Seditionaries, který byl ochotný vypovídat, byl požádán, aby prozkoumal zabavené předměty a poukázal na indicie, že se jedná o padělky: nesprávná velikost šablonového písma, nekonzistentní materiály, použití zipů se značkou YKK namísto zipů Lightning, nesprávné srovnání grafiky a obarvené staré bílé tričko.
„Byl zuřivý,“ řekla paní Kingová. „Velmi silně věřil v ochranu a obranu své práce. Byla pro něj vzácná.“ Poté, co se v roce 1984 rozpadlo partnerství mezi panem McLarenem a paní Westwoodovou, mezi nimi panoval dlouhodobý vztah s veřejností. Spor nebyl nikdy vyřešen a napětí vytvořilo vakuum pro padělatele.
Pan Howard a pan Parker dostali v případu Banks podmíněné tresty, ale případ padělaného oblečení byl po smrti pana McLarena v roce 2010 stažen, protože byl klíčovým svědkem obžaloby v terénu.
Ukazuje se však, že rodina paní Westwoodové mohla neúmyslně vytvořit nebo podnítit falešný punkový průmysl. „Vyrobil jsem limitované edice některých raných návrhů, abych získal peníze na uvedení Agent Provocateur na trh,“ řekl Joe Corré, syn pana McLarena a paní Westwoodové, který si v roce 1994 otevřel vlastní obchod se spodním prádlem.
„Znovu jsme vytvořili tričko s kuřecí kostí a tričko s nápisem ‚Venuše‘,“ řekl pan Corré. „Byly označeny jako repliky limitované edice, vyrobeny v omezeném počtu 100 kusů a poté prodány na japonský trh.“ Před těmito detailními a drahými replikami se reprodukce děl omezovaly na zřejmý sítotisk na velkoobchodních tričkách, rychlost výroby byla vysoká a cena poměrně nízká.
Pan Corré uvedl, že Vivienne Westwoodová reprodukce licencovala. Pan McLaren se rozzlobil. V e-mailu ze dne 14. října 2008 adresovaném skupině, mezi níž patřil i novinář Steven Daly, pan McLaren napsal: „Kdo jim to dovolil? Řekl jsem Joeovi, aby s tím okamžitě přestal a napsal mu. Jsem naštvaný.“
Pan Corré, který se nedávno stal ředitelem Nadace Vivienne, „využívá autorská práva ke svému dílu soucitným způsobem k získávání finančních prostředků na různé účely.“ Řekl, že prozkoumá, jak „skoncovat“ s paděláním. Paní Kingová nadále bojuje za odkaz pana McLarena a věří, že je opakovaně vymazáván ze své vlastní historie.
Podnikání pana Eastona a pana Boweyho s punkovými pistolemi nadále prodává díla paní Westwoodové a pana McLarena prostřednictvím obchodu Etsy SeditionariesInTheUK, z nichž většina nese certifikační dopis od společnosti Vivienne Westwood Company, podepsaný, navržený a archivovaný Murrayem Blewettem. Mezi ně patřily pruhované košile s límečky s motivem Petra Pana a obrácenými hedvábnými nášivkami s motivem Karla Marxe a bavlněné gumové bundy inspirované Levi's.
Internet není tak striktní jako většina aukčních domů a k tomuto článku se nevyjádřili, ale uvedli, že zastupují pouze díla s neprůstřelným původem, tj. fotografie majitele v daném oblečení ze 70. let.
„Je důležité si uvědomit, že mnoho obětí padělků jsou oběťmi dobrovolnými,“ řekl pan Gorman. „Opravdu chtějí věřit, že jsou součástí původního příběhu. O tom přece móda je, že? Všechno je poháněno touhou.“